Zápas o duši

Teď, když už vím, že to se mnou nepřítel nemyslí dobře, musím se na příští střet pořádně vyzbrojit.

Bedra si opášu bezpečnou polopravdou, obrním se pancířem sebespravedlnosti, obuji se k pohotovému útěku a budu vždy se štítem víry v sebe, jímž doufám uhasím všechny ohnivé střely nepřítele. Vezmu si také přilbu samospasitelnosti a meč, jímž je moje ostré slovo.

Nepřítel běží přímo na mě. Běsní. Touží po mé krvi. Začínám mít strach. S ukrutným řevem doběhl až ke mně a bezhlavě mě bodá a seká. Snažím se, ale můj meč na něm nezanechává jedinou stopu, zatímco on mi ho zatíná do pancíře i štítu.
Helma padá na zem zborcena mou krví.

Z posledních sil utíkám, ale nepřítel jménem hřích je všude. Suchým krkem mi prolétne prosba o pomoc. Bůh přichází, vysvobozuje a PŘEZBROJUJE !