Vlak stáří a beznaděje

Do zrníček přítomnosti bez úcty a bez vážnosti decressendo života zrychluje a nemá dosti přidává, PŘIDÁVÁ a drkotá.

Už si odvyk dětskejm hrám, už ti vyprodali krám s radostí.
Cíl dojíždíš skoro sám nadzvukovou rychlostí.
Ze dne na den žiješ, z roku na rok a budoucnost biješ, nemá nárok.
Každej den na kolotoči, už tě z toho bolej voči a taky sanice. Zastavte, chce dolu skočit konečná, POSLEDNÍ stanice.
Podpíráš své myšlení, že po smrti nic není, neni Bůh, Že až tvé tělo zkamení hebne, CHCÍPNE i tvůj duch.
Ze dne na den žiješ, z roku na rok a budoucnost biješ, nemá nárok.