Vlak stáří a beznaděje

Do zrníček přítomnosti
bez úcty a bez vážnosti
decressendo života
zrychluje a nemá dosti
přidává, PŘIDÁVÁ a drkotá.

Už si odvyk dětskejm hrám,
už ti vyprodali krám
s radostí.
Cíl dojíždíš skoro sám
nadzvukovou rychlostí.

Ze dne na den žiješ,
z roku na rok
a budoucnost biješ,
nemá nárok.

Každej den na kolotoči,
už tě z toho bolej voči
a taky sanice.
Zastavte, chce dolu skočit
konečná, POSLEDNÍ stanice.

Podpíráš své myšlení,
že po smrti nic není,
neni Bůh,
Že až tvé tělo zkamení
hebne, CHCÍPNE i tvůj duch.

Ze dne na den žiješ,
z roku na rok
a budoucnost biješ,
nemá nárok.

zpět