Nevyřčená zpověď Anděla Světlosti

Sychravou krajinou, světem co neni fér, šel, tvář měl nevinou, Světlonoš - Lucifer.

Hodný tvé důvěry, vlk v ovčí kůži s padlými anděly dává Ti růži.

S úsměvem na tváři nenávidí, ten, koho ozáří neuvidí.

Uteč kam chceš, on tam taky míří, neříká lež, "jinou pravdu" šíří.

Už od zahrady Eden s člověkem světem chodí, od chvíle, kdy byl sveden se člověk pro něj rodí.

A pak nevěří v něho chudej ani bohatej, mýtus, beze všeho - s kopytem a rohatej.

Nepoznán dál kráčí, směje se nám z patra. Jde s cejchem co značí Ábelova bratra.
... Zplozem pýchou nevděčnou a s kým se setkal dosud má jednu věc společnou - budoucnost (ne osud).

Však ho taky znáte, oklamal vás bez lítosti. Rád. Rád lidi mate. Má už léta zkušenosti.

Pýcha předchází pád. Pád nepředchází pokoru. Tak nechcem se jí vzdát - jdem dál, zvedej závoru.