Lidé

Pletou si sítě a motají se do nich.
Kráčí.
Ale kráčí bezhlavě, svázaně,
slepě a bez cíle.

Jdou a krutě brání své ubohé názory
o jejichž pravdivosti si ani nejsou jisti.

Ohání se charaktery, ideami
a utopistickými představami o světě,
které si vytvořili v bezbřehém zoufalství
na smetišti dějin.

Staví si pomníky z odpadků,
zatímco pomníky ostatních boří
a zvrací na ně.

Nedělají nic a nebo ničí.
Běží den za dnem do tmy.
Běží aby tváří v tvář smrti,
v posledním záchvěvu agonie
a v křečích zjistili,
že to šlo žít lépe.

zpět