Lidé

Pletou si sítě a motají se do nich. Kráčí. Ale kráčí bezhlavě, svázaně, slepě a bez cíle.

Jdou a krutě brání své ubohé názory o jejichž pravdivosti si ani nejsou jisti.

Ohání se charaktery, ideami a utopistickými představami o světě, které si vytvořili v bezbřehém zoufalství na smetišti dějin.

Staví si pomníky z odpadků, zatímco pomníky ostatních boří a zvrací na ně.

Nedělají nic a nebo ničí. Běží den za dnem do tmy. Běží aby tváří v tvář smrti, v posledním záchvěvu agonie a v křečích zjistili, že to šlo žít lépe.