Stesk

V prázdnotu víra, skrz díry v padlých mlhách fičí. A slepě zírá, naprosto beze zvuku křičí:

"Naděje neumírá, naděje neumírá. Naděje teprve nám klíčí."   Nahlas si pouštím muziku, abych přehlušil tenhle žal a podpěru dám pod kliku, aby se dovniř nedostal.

Zamykám na tři západy, aby nepřišla samota a nepřišly i nápady a dutě buší prázdnota.

Necítím žal, necítím radost, když najdu Tě, tak zas Tě ztratim. Mám však jednou věcí zadost, že se zas brzo k Tobě vrátim.