Stesk

V prázdnotu víra,
skrz díry v padlých mlhách fičí.
A slepě zírá,
naprosto beze zvuku křičí:

"Naděje neumírá, naděje neumírá.
Naděje teprve nám klíčí."
 
Nahlas si pouštím muziku,
abych přehlušil tenhle žal
a podpěru dám pod kliku,
aby se dovniř nedostal.

Zamykám na tři západy,
aby nepřišla samota
a nepřišly i nápady
a dutě buší prázdnota.

Necítím žal, necítím radost,
když najdu Tě, tak zas Tě ztratim.
Mám však jednou věcí zadost,
že se zas brzo k Tobě vrátim.

zpět